Ruce, nože a vidličky
Stolování u středověkého stolu
Jak se lidé skutečně stravovali na středověké hostině — od nožů a lžic přes chlebové talíře až po společné mísy — a proč vám sir Lancelot žádnou vidličku nedá.
Rezervujte si stůl u Sira Lancelota ↗Proč na stole není vidlička
Na stránce s jídelním lístkem se restaurace s nadsázkou zmiňuje, že zatímco kuchař připravuje vaši hostinu, měli byste si důkladně umýt ruce, protože sluha vám vidličku nepřinese. Je to žertovná poznámka, ale přesně vystihuje, jak fungovaly středověké hostiny. Nežádá se po vás nic podivného. Po většinu středověku se v převážné části Evropy jedlo rukama, nožem a lžící. Berte to jako připojení se k tradici, nikoli jako porušení pravidel.
Nože, lžíce a prsty
Stolovníci si brali jídlo ze společných misek lžící nebo rukama. Většina lidí měla mít vlastní nůž a jeden nůž si obvykle půjčovalo nejméně dva hosté. Jen ti nejoblíbenější hosté dostali nůž podaný. Krájet maso pro sousedy u stolu a lámat pro ně chléb bylo samozřejmostí, takže stolování bylo stejně tak společnou činností jako jídlem.
Chlebové talíře a společné mísy
Jídlo se většinou podávalo na talířích nebo ve stewartských hrncích a stolovníci si porce kladli na chlebové talíře, které byly vyrobené z tvrdého chleba, dřeva nebo cínu. V chudších domácnostech se často jedlo přímo ze stolu. Jídla měla být ideálně společná, celá domácnost včetně služebnictva jedla pohromadě. To je obraz, který se snaží navodit večeře ve středověkém stylu – dlouhé stoly, velké porce a spousta hluku.
Mytí rukou
Zámožným hostům nabízeli mělké umyvadla a lněné ručníky, aby si před jídlem a mezi chody umyli ruce. Je to zvyk, který jako by odrážel i vtip restaurace o mytí rukou. Etiketa také posilovala společenské postavení: níže postavení pomáhali výše postaveným, mladší pomáhali starším a poháry se na bohatých hostinách často sdílely, kromě čestného stolu.
Hostiny jako divadlo
Hostina byla také představením. Ve dnech, kdy se jedly ryby, se na hostinách podávala iluzivní jídla, například ryby tvarované tak, aby vypadaly jako zvěřina, a falešná vejce vyrobená z plněných skořápek. Labutě a pávi byli ceněni jako zábavní chody spíše pro svůj vzhled než pro své maso. Večeře ve středověkém stylu s šermíři a žongléry je tedy v duchu originálu, i když se detaily liší.
Co se pilo
Alkohol byl upřednostňován před vodou, která měla nízkou prestiž a panovaly obavy o její čistotu, a pil se po celý den. Na jihu bylo víno běžné pro bohaté i chudé, i když prostí lidé často pili levné víno z druhého lisování. Na severu bylo pivo nápojem prostých a víno drahým dovozem. Uvítací panák a čepované pivo, jak nabízí rezervace, je skromnou ozvěnou tohoto zvyku. Pokud vás představa jídla rukama odrazuje, řekněte to před rezervací.
Když se objevila vidlička
Osobní stolní vidlička byla s největší pravděpodobností vynalezena v Byzantské říši, kde byla běžně používána již ve 4. století. Od 11. století se stále více rozšiřovala v Itálii a ve 14. století tam byla zcela běžná. V jihozápadní Evropě se vidličky prosadily až v 16. století a zbytek Evropy je podle všeho přijal mnohem později, což činí vidličku na středověkém uherském stole nepravděpodobnou.
Co podniknout večer
Berte to jako součást zábavy. Umyjte si ruce, mějte po ruce ubrousek, oblékněte si rukávy, které vám nevadí, a podělte se, kdy budete chtít. Porce jsou velké, takže hlady nebudete. Pokud vás představa jídla rukama odrazuje, řekněte to před rezervací, protože je to určující rys večera a restaurace se za to neomlouvá.
Zdroje